Běháme pro radostSkupinka kamarádek běhá pro radost a pro čistou hlavu :-) po okolí Karlovarska

Jako ostuda.. poslední výběh 7.10.2010, ale my pokračujeme, ale já jsem jen zapomněla psát

Asi mi něco přeskačilo přes nos.. asi vim co a kdo ale to sem nepatří, ikdyž spojitost má přece všechno se všim, aspoň se to říká !

Jsem zamilovaná ale psát budu !!!

Poslední výběh  byl v pondělí 18.10.2010, já jsem se lehce byla ještě proběhnout v neděli 17.10.2010 v podvečer. Bylo to fajn lehká čtyřka, tepy kolem 150/min a běželo se mi fajn. Ronyho jsem nechala za trest doma, venku  bylo světlo, tak jsem mohla jít sama. Nasadila jsem nákrčník, kterej jsem vytáhla ze zimních krabic, protože dost foukalo, ovšem po 10 min byl můj krk teplej až moc, spíš z něj lilo, tak jsem to sundala a měla ho v ruce. Rozbila se mi mp3, se kterou jsem chodila běhat jen, když jsem šla sama. tak to moc neutíkalo sama bych asi 10 km nedala

Tak v pondělí většinou chodíme na Meandr, ale uděláme změnu, jsem si řekla, nemám ráda stereotypy. Trénink většinou stereotyp je, ještě jako jiný věci… no nic. V pondělí sraz u Tesca, že dáme cca 6 km a dali. Rony s náma, už to fajer přehání, 2 x vběhl klidně až na silnici auta neauta, tak takhle by to panáčku fakt nešlo ! Už jen marně tápám za kolik jsme to uběhli, asi 38 ?? tak nějak nově s náma taky Peťula Zábojníková, tentkrát se mnou, Vendy a Terkou.

Čtvrtek to zase jistí a o víkendu zkusím fitko, ať mám pěkný bříško !

Ve čtvrtek jsme se domluvily, že vyrazíme od Tesca ve 20,00 hodin. Já, Vendy a Terka společně s Ronym, kterej šel prvně s košíkem na tlamě a doma jsem mu ho skoro nenandala, ale pod výhružkou, že jinak bude doma, jsem ho nakonec přemluvila a vzal si ho. Po nedělení rvačce se psem ho holt prostě musí mít, když chce běhat s náma bez vodítka. Stále se přesvědčuju o tom, že bez psa bych asi ani neběhala, protože bych se sama hrozně bála. To, že běží bez vodítka nám v tomhle období fakt nevadí a ani nikomu jinýmu, nikoho totiž skoro nepotkáváme, ono takovejch bláznů, co choděj za tmy běhat nebo se procházet, totiž asi moc není

No tak k tomu běhání. Za čtvrtek se proklatě stydim, tenhle tejden je jak začarovanej v pondělí stály úseky za prdlačku, včera jsem byla měkká jak máslo v létě na balkoně. Hrůza, bída, trapas. Už 14 dní mě tak nějak divně poblívají záda, něco jako na bedrech, minule mě po doběhu doma v sedě děsně bolelo něco na zádech na boku. Nevim, doufám, že to nejsou plotýnky, to by mě asi trefilo. Takže dneska jsem natáhla pod košili do práce i spodní košilku a děj se vůle boží, že to bylo jen prochladnutí. Vendy přišla s nápadem, že poběžíme jinam, já jsem to uvítala, protože furt běhat na Novou Roli taky najde. Světýlko jsem si dala do ruky a jdeme na věc. Šli jsme tedy směr Lidl po  nové stezce jako když se jde na Meandr pak pod mostem a směr Dalovice stezka. Všude samý křoví, bordel neuvěřitelnej a tma jako blázen. Cestou tam se mi běží celkem dobře, tepovka kolem 150 a pocit ok. Pak mě začíná zase tahat trochu achilovka, na to jsem si tak nějak zvykla, že se někdy levá ozve. A nakonec mě pobolívají záda, jednou zastavíme a projdeme se a pak už se to rozbíhá špatně, nohy mám jak z betonu. No nic takže 8 km jsme naběhali, ale z toho tak 8 min chůze. Štve mě to maximálně, já už přece chodit vůbec nechci. Já chci jen běhat a zlepšovat se a dostat se aspoň na pravidelný tempo na 6 min /km.

To se snad proboha nikdy nestane holt vrh koulí to byla asi ta moje disciplína fakt. Ale co, včera jsem na výběhu byla ještě naštvaná, sama na sebe samozřejmě, ale dneska už to nevzdávám a holt musim v tréninku přidat.

Snad to zvládnu

Za první říjnový výběh si moc pochvalu dát nemůžeme. Sraz na 20,00 hodin na Meandru, trojice já, Vendy a Veru (plus Rony). Rony začala bejt po svojí první nedělní “rvačce” trošku rozívenej a furt skákal jak blbej

Veru už přes den avizovala, že jí zlobí žaludek a tak i přesto večer dorazila, ale nebylo jí nejlíp. Rozklus na Meandru dvě kola, dejme tomu tedy 2 km. Rozcvičení a jdeme na dvoustovky dali jsme jich jen 5 a tentokrát se mi běhaly dobře. Výklus ještě dvě kola. takže si můžeme zapsat jen 5 km ale co napravíme příště.

V plánu je jít ve čtvrtek od Tesca něco delšího a já doufám, že stihnu ještěš vyběhnout o víkendu. Protože jinak 2 x týdně je pro mě málo, musim do toho trochu šlápnout, abych měsíčně naběhala aspoň kolem 100 km až 120 km. Jinak ten 1/2 PIM fakt neuběhnu a chcípnu tam !

V neděli 31.10.2010 se koná další ročník Slavkovského podzimního krosu, co takhle si střihnout další závod. Na výběr ze dvou trati 2,3 km nebo 4,6 km pro ženy, to celkem jde.

Tak CO ???

Podrobnosti o závodě zde: http://www.sak-chodov.cz/zpravy_nejen_z_tartanu/slavkovsky_kros_2010.html

Za září 2010 mám v deníčku zapsáno celých 63 km (bohužel se na tom podepsala týdenní pauza na dovolené v Olomouci). Ale i tak, to jde

S Veru jsme se v pondělí domluvily, že vyrazíme, počasí na prdlačku, zima a déšť. Kdo chce ale zaběhnout na jaře 1/2 maraton, nesmí bejt měkej a tak jsme šly

Půjčila jsem si od táty cyklistickou pláštěnku, vypadala jsem jako totální exot, nemám to ráda, když lidi vyběhnou a je jim jedno jestli mají kalhoty roztržený mezi nohama nebo 100 let starý tepláky. A tentokrát jsem si přesně tak připadala. Nakonec pláštěnka byla teda nová, ale jak si větší

Byla jsem za ní ale ráda, protože fakt nic nepropustila a nebyla mi kosa. Nohy teda mokrý jako sviňa a po 5. kilometru mi do nich začala jít i lehká zima. No co potřebuju utužit svojí imunitu, protože loni jsem přes zimu až do dubna marodila 4 x, což se mi nestalo snad za posledních 10 let - asi ten boj s cukrovkou. A letos se po roce moje nemoc se mnou usmířila a paní doktorka je konečně spokojená a já doufám, že se mě ty nemoci hnusný budou vyhejbat vééélkym obloukem. Zatím klepu na co můžu, že jsem OK.

Nakonec jsme teda v tom hnusu daly 8,5 km tempem vážně lehkým. A domluvily jsme se, že pokud to chceme slušně odběhnout, právě odběhnout a ne půlku odejít, tak musíme fakt přitvrdit. Nesmíme jen vyklusávat, ale ty tempa musejí jít nahoru.

Zapomněla jsem na Ronyho, byl s náma. Protože to už ani nemusim psát, on není schopnej zůstat doma, když vidí, že se připravuju na výběh a já nejsem schopná snášet jeho nevinný pohledy byl mokrej jako prasátko a tím pádem i pěkně smraďoušek

Takže po týdenní pauze, v Olomouci jsem neběhala, protože jsem si chtěla odpočinout a plně se věnovat dětem, protože kvůli nim jsme do Olomouce jeli, jsem konečně v úterý v podvečer vyběhla, tentokrát ještě za světla kolem 18,15, sama s Ronym. Frajer byl tejden v Německu u ségry, když jsme byli pryč a pěkně zlenivěl… furt samý zastavování a čůrání, někdy jen zvedlá noha a nic, prostě flákač

Běželi jsme z Čankovský přes rozcestí směr Dvory (pořád po chodníku), ve Dvorech takový menší kolečko mezi fotbalákem a dostihovym závodištěm a pak kolem Sparu a KV Areny, přes most u Meandru a zase na Čankovskou, k nám domů trasa cca 5,5 km téměř rovina až na kopeček u hasičárny - čas kolem 40 min, takže volně na pohodu, svítilo nám sluníčko a až na dva vožralý chlapy - supr

Tak jsem se konečně dostala ke psaní po tomhle závodě jsem totiž s dětmi odjížděla do Olomouce na Evropské hry mládeže v atletice a poté mě čekalo dost osobních, pracovních a všech domácích povinností a dnes jsem si našla čas sepsat něco pěknýho a hlavně upřímnýho a vystihujícího tento mimořádný den.

Mimořádný proto, protože jsme se na něj všechny holky z naší partičky hrozně těšily, netěšily se na to trápení  při závodě, ale spíš celkově na ten zážitek velkého závodění.

Takže jednim slovem… bylo to NEZAPOMENUTELNÝ

Do Prahy s psychickou podporou - mužškou jsme se vydali odpoledne kolem 14. hodiny ze Zličína pak Metrem přímo do centra. Na Staroměstské náměstí jsme to už měli kousek. Taťka se chtěl ještě dodatečně přihlásit na mužskou “10″, ale už se to nedalo. Tak si zaběhl charitativní běh Tesco pro život a přispěl tak na děti nemocné rakovinou vybralo se přes 3 milony korun českých což je nemalá částka, teď už jen doufat, že se dostane tam, kam má

No blížela se naše hodina, vyrážely jsme na dámskou “5″ v 19,30 už se lehce stmívalo.  Po sedmé hodině jsme se začaly srocovat do koridoru, aby jsme nestály úplně na konci.  5 min před startem už mi vylítl tep na 130 - 140, prostě jak malá holka, malá a nervozní… nervozní, až jsem začala mít pocit, že se mi honí něco v břiše a možná i někde níž.. nervozita je prostě hnus a tak jsem si přestala připouštět, že bych si teď musela někam odskočit… protože čůrat jsem poctivě byla

Na tátovy rady jsem ještě jednou zavázala důkladně tkaničky… ty mě pak stejně zdradily.. to až ale dál

tak a běžíme, verunka s Ivkou někde těsně před námi. Hodinky s GPS běžely a tak to bylo první pozitivum, že budu vědět, jaký jdu tempo. Toho jsem se předem bála nejvíc, aby mě nestrhl dav k přepálení začátku. Rozběhla jsem to na 5:45 - 6:00 na km, což se zdálo být akorát, měla jse pocit, že to jde lehce po asi 800 metrech koukám na hodinky a tempo se zvolnilo na 6:25, tak to ne, to jsem přece nechtěla, cíl je dát pod 30:00 a takhle to nedám ! Vendulce jsem řekla, že musíme zrychlit, ona nechtěla, říkala, že to nedá… tak jsem ji ještě pohledem přemlouvala, ale v tom davu se nešlo jen tak otáčet a chvíli nekoukat pod nohy mohlo taky znamenat se pěkně vymáznout nebo někomu skončit na noze či na zádech. Pozornost byla na tomto závodě skoro na místě č. 1, pořád koukat pod nohy, kde končí kosty, kde jsou koleje a tak nic příjemného a pro nás varačky něco nového. Tempo jsem se tedy snažila pozvolna zrychlovat až jsem se dostala na svých požadovaných 5:50. Kolem mě spousta holek a bab, jedna holčina v zeleném cyklo dresu běžela stálým tempem a tak jsem se snažila mít jí před očima a běžet jako s ní někteřý holky byly ale hrozný, přebíhaly z prava doleva, to mě štvalo, člověk byl furt ve střehu a musel si dávat fakt pozor. No podle GPS a taky podle toho, že jsme začaly přebíhat  most zpět na druhou stranu řeky, bylo jasný, že mám před sebou tak posledních 1 500 m. Hrůza, to je ještě daleko a já už chtěla zrychlovat, protože čas se přehoupl přes 20 minut a já musela zabrat, abych to stihla. Rovinka k náměstí nekonečná, táta mi hlásí posledních 1 200 m, ježiši já snad nedoběhnu, opět se dostavujou moje dýchací vzdechy, n ebo co to je, každopádně dejchám z hluboka, jak to jde.. aby mě nezačalo někde píchat, nohy jdou celkem dobře, tuhost necítím a makám dál. Párkrát jsem si po cestě vyčítala, že jsem měla začít svižněji, ale to je kdyby kdyby, nevim, jak bych třeba vytuhla nebo ne… no nevadí. jsem na náměstí a ještě musim dát okruhy mezi domy na náměstí, vidim před sebou Ivku, máme do cíle tak 500 až 600 metrů, doháním jí, protože už nemůže a jde, povzbuzuju jí a říkám, že už je to kousek. Chvíli běžíme spolu, tempo se zrychluje, trochu finišujeme, na stopky nemám čas se koukat, chci ze sebe vydat co nejvíc. Za chvilku Ivka bohužel zase jde, mám taky dost, ale zastavit nechci.. volám ještě pojď to dáme, bohužel finišuju sama a hledám si místo v koridoru, kudy vytuhlé závodnice předbíhat, ve finiši zahlédnu čas na km hodně rycle a nepamatuju si přesně a v PC jsem ještě po tom nepátrala. Cílovou pásku protínám 29:44, stihla jsem to jupíííí (musim dodat, že od 3. km total rozvázená levá tkanička a hodně mě to štvalo, ale nezastavila jsem kvůli ní)

V cíli se potkáme všechny holky, všichni hotový, ale spokojený naše tréninkový úsilí stálo za to

Naše časy a umístění:

637. místo Veru 28:24
794. místo Já 29:44
828. místo 30:03 Ivka Iva Skružná
1000. místo 31:50 Zuzka Zuzka Gavlasova
1008. místo 31:57 Tínka Kristina Morávková
1010. místo 31:56 Vendy Vendula Hoffi Schützová

Pěkně nám prší, tak proč nevyběhnout tentokrát ne ve čtvrtek,a le už ve středu, abysme si pak daly volno před sobotním závodem.

Lehce 6 km, počasí nám nepřálo, hnusně pršelo ale na víkendový závod to vypadá slibně. Tak nám držte palce !

Pondělní výběh, sraz na Meandru kolem 20,00 - 20,15. Pěkně jsme se sešly skoro všechny kolem 20,10 na parkovišti přímo u okruhu. Rony měl tentokrát předem zákaz za to sobotní lejno, jenže doma jsem dostala vynadáno od táty, prej ať ho vemu, že se těší. Navíc Rony, když viděl, že se oblíkám do běžeckýho a jdu si ještě odskočit, čekal nastartovanej před toaletkou a netrpělivě kroutil svým smetákem.

Ach jo, takže půjde, nemůžu mu prostě udělat, když hodí smutný oko a vidim, jak se strašně těší. Venku už nás před osmou, co jsme spolu vyběhli směr Meandr, čekala tma a taky celkem zima.  Klusali jsme směrem na Meandr, kde už se pomaličku sjížděly holky.

Takže rozklus cca na Meandr kilásek a pak ještě 2 km s holkama na okruhu. Lehký protažení a 8 x 200 m (cca mezi 47 - 53 vt.) pauza 1 - 1:30 min. Celkem to šlo, pak pěkně výklus cca 1 500 m.

Na další výběh jsme domluvený na středu 8.9.2010 ve 20,00 hodin u Tesca u Rolavy. Zřejmě poslední výběh před naší výpravou do Prahy na Tesco Night Grand Prix. Budeme mít i doprovod, jede i Hoffík na 10 km a můj taťka na Tesco Běh pro život 4 km (asi pojede i na ten Tesco běh i Rony, jen ať taky přispěje peníz pro nemocný dětičky).

Jo a dnešní počerná sestavička:  Terka, Zuzka, Vendy, Veru a já + R§n